Steen Rasmussen je průkopníkem v oblasti umělého života, předním světovým fyzikem a také organizátorem vědeckého setkání, které můžeme vidět v jedinečné oslavě vědecké interdisciplinarity a spolupráce – ve filmu Jak vyřešit budoucnost. V našem rozhovoru jsme se po vzoru dokumentu dotkli mnoha témat – jak byl film natáčen, proč je spolupráce ve vědě tak důležitá, jaké cenné výstupy z takových setkání mohou vzejít? Tak se pusťte do čtení!
„Jako lidé dokážeme vyřešit své problémy, pokud k tomu dostaneme příležitost,“ tvrdí fyzik a jeden z protagonistů dokumentu Jak vyřešit budoucnost Steen Rasmussen
Jste jedním z hlavních protagonistů dokumentu Jak vyřešit budoucnost. Dokument vás označuje za hlavního organizátora setkání v Santa Fe Institutu. Mohl byste blíže vysvětlit, co to znamená? Byl jste to vy, kdo setkání inicioval?
Ano, toto setkání jsem svolal v létě 2018 do Santa Fe Institute v USA. Jednalo se o třetí workshop tohoto druhu zaměřený na výzvy a příležitosti lidstva, protože tyto důležité interdisciplinární otázky se dříve na vědeckých setkáních neřešily. První setkání jsem svolal v roce 2015 v nizozemském Leidenu, druhé svolal Doyne Farmer rovněž v Santa Fe Institute v roce 2017.
Bylo od počátku v plánu natočit ze setkání film? A kontaktoval jste Pernille (režisérka filmu, pozn. autora) vy, nebo ona vás?
Díky náhodě a rokům tvrdé práce se Jak vyřešit budoucnost stalo skutečností. Moje cesta začala v roce 2011 společně s mou dcerou Kristinou Korsholmovou. Zahájili jsme spolupráci o popularizaci vědy, která nakonec vedla Kristinu k návrhu, že bychom měli natočit film o „vzniku umělého života a o tom, jak živé a inteligentní technologie mění to, co znamená být člověkem“. V roce 2013 začala Kristina hledat finanční prostředky a spolupracovníky v USA a Dánsku. Její kontakt s Dánským filmovým institutem (DFI) vyústil v pozvání pro mě na workshop DFI mezi filmové režiséry a vědce „Documentary & Science“ v roce 2014. Zde jsem se poprvé setkal s Pernille Grønkjær. Kristininy kontakty v Dánsku ji také přivedly k dánské společnosti Danish Documentary, kde Kristina a Pernille začaly jednat o možné spolupráci. Po první společné cestě na workshop v Santa Fe Institute v prosinci 2014, kde jsme společně pobývali ve vědecké „strojovně“, bylo jasné, že máme skvěle našlápnuto ke spolupráci. Pernille a Kristina se následně zúčastnily řady mých vědeckých akcí včetně tří výše zmíněných workshopů v Leidenu (2015), v Santa Fe (2017) a znovu v Santa Fe (2018), které se staly hlavním tématem filmu. Výsledkem náhod a letité usilovné práce je tedy jejich krásný, důležitý a poetický příběh: „Jak vyřešit budoucnost“.
Hned na začátku filmu zmiňujete, že většina problémů, o kterých se během těch deseti dnů mluví, je tu hlavně proto, že naše společnost nemá společný narativ, který by dával smysl. Kdy jsme podle vás tento narativ ztratili (pokud jsme ho vůbec kdy měli)?
Jsme v nové historické éře a každá nová historická éra vyžaduje, aby si lidstvo vytvořilo nový kolektivní příběh o světě, ve kterém žijeme. Už nejsme v průmyslové oblasti, přestože máme jen kolektivní vyprávění z průmyslové éry.
Problémy, které byly na setkání formulovány, jsou bezpochyby globální a jeden z účastníků také zmiňuje, že je nevyhnutelné zapojit do diskuse různé národy (konkrétně jsou zmíněni Rusové a Číňané). Zajímalo by mě, proč tyto národy nejsou zastoupeny již v Santa Fe Institute? Oslovili jste je a oni účast odmítli, nebo šlo o pouhé startovací setkání?
Je to velmi jednoduché. Někde jsme museli začít. Pozvali jsme lidi, o kterých jsme věděli, že v této oblasti vykonali zajímavou práci. Prostě jsme neznali relevantní lidi např. z Afriky, Indie nebo Ruska. Věděli jsme však, že např. z Číny neseženeme nikoho, kdo by byl schopen svobodně hovořit o situaci v Číně, aniž by riskoval své profesní postavení tam. Dnes máme širší síť.
Jak jste se vlastně cítil po zhlédnutí finálního sestřihu filmu Solutions? Co si o filmu myslíte?
Myslím, že Pernille natočila úžasný a krásný film! Pernille už dříve natočila fascinující dokumentární filmy, takže jsem věřil, že Jak vyřešit budoucnost bude také skvělý film. Při stříhání snímku Pernille dbala na to, aby se na něm podíleli vědci, a to jak kvůli kontrole faktů, tak kvůli vyváženosti, takže jsem také viděl, jak se film při jeho tvorbě vyvíjel.
Bylo pro mě fascinující sledovat toto hromadění znalostí, precizní argumentaci a výměnu myšlenek. Co podle vás nejvíce obohacuje mezioborový vědecký dialog, jehož je film čistou oslavou?
Že obětaví lidé z různých společenských vrstev mohou společně přenést hory doly. Jako lidé dokážeme vyřešit své problémy, pokud k tomu dostaneme příležitost. Všimněte si, že prakticky nikdo z účastníků filmu není placen za to, co je v tomto filmu vidíte společně dělat. Neexistují žádná politická fóra, žádná místa vědeckých setkání, kde by se o těchto problémech diskutovalo, neexistují žádné univerzitní katedry, které by se na tyto problémy zaměřovaly, neexistují žádné výzkumné granty, které by nám umožnily pracovat skutečně napříč obory, jak vidíte ve filmu. To se musí změnit.
Po zhlédnutí filmu mi utkvěla v paměti jedna myšlenka, která mě silně znepokojuje – zřejmý fakt, že politici na celém světě často nerozumí problémům, které mají řešit. V dokumentu je to nazváno „toxickou směsí inkompetence a moci“. Existuje z vašeho pohledu nějaké konkrétní řešení?
Domnívám se, že změny musí přijít zdola. Změny musí přijít od vás a ode mě, a to ze dvou důvodů: 1) Lidé, kteří jsou u moci, nemají zájem umožnit potřebné změny, protože by to znamenalo, že by přišli o některá svá privilegia. 2) Také je z politického hlediska prohrou žádat radikální změny, protože většina lidí se cítí nepříjemně a dokonce se bojí, že by museli změnit svůj pohled na svět, protože to také znamená, že by museli změnit některé své zvyky.
Podle dokumentu jste průkopníkem v oblasti umělého života. Proč jste se rozhodl právě pro tento obor? Co vás na umělém životě nejvíce fascinuje?
Od dětství mě fascinovaly otázky, proč jsme tady, proč je tady život? Jak život vznikl a vyvinul se do úžasné podívané, kterou dnes vidíme, od nejjednodušších organismů až po moderní lidská společenství? Proto jsem se nakonec rozhodl studovat fyziku a zaměřit se na pochopení tvořivých sil přírody.
Na setkání se diskutovalo o mnoha tématech – klimatické krizi, vlivu sociálních médií na psychologii obyvatelstva, rostoucí moci korporací nebo krizi demokracie. Položím ale otázku takto – napadá vás další důležitý problém (problémy), o kterých se tam nemluvilo? Pokud ano, o kterých?
Ano, je mnoho témat, kterých se ve filmu nedotýkáme, protože mohl mít nanejvýš dvě hodiny. Snad nejdůležitějším problémem, který ve filmu není zahrnut, je náš katastrofální celosvětový úbytek biologické diverzity. Dalším problémem, který ve filmu chybí, je, že se nemůžeme soustředit pouze na vývoj technologických řešení. Nové technologie je vždy třeba vnímat v kontextu nových obchodních modelů a nových zákonů.
Jaký je pro vás osobně nejdůležitější výsledek, který setkání přineslo? Plánujete pořádat podobná setkání i v budoucnu?
Co je nejdůležitější: 1) Víme, že lidstvo již má většinu potřebných řešení, a 2) doufám, že se tyto znalosti dostanou k mnoha lidem, a budou tak mít větší dopad díky filmu Jak vyřešit budoucnost. Ano, jsem si jist, že v budoucnu se uskuteční mnoho podobných setkání mnoha různých skupin. S tím, jak budou naléhavé problémy lidstva stále zřejmější, se bude zapojovat také stále více lidí. Doufám, že se z toho stane celosvětové hnutí.
Steen Rasmussen bude mít už v pondělí 18. 10. od 19:00 v aule ČZU přednášku, na které mu můžete pokládat další otázky sami. Dokument Jak vyřešit budoucnost samotný pak budete moci zhlédnout v pondělí ve 21:00 v aule ČZU nebo pak ve středu od 18:30 v kině Edison Filmhub. Hostkou na obou promítáních bude režisérka filmu Pernille Grønkjær.
