Jedním z nejvýraznějších hostů, který svou přítomností poctil letošní Prague Science Film Fest, byl bezpochyby reportér deníku The Boston Globe David Abel. Festival v rámci své soutěžní části nabídnul jeho dokumentární film V pasti, který se zabývá vymíráním velryby černé z důvodu lidské činnosti v severoatlantických vodách. Jímavý, informacemi nabitý snímek tohoto novináře zaníceného do enviromentální problematiky, byl jedním z předmětů našeho rozhovoru. David ale přiblížil také svou novinářskou dráhu a prozradil, jaký bude jeho další projekt. Pusťte se tedy s chutí do čtení!
„Klimatická změna je pravděpodobně nejdůležitějším tématem naší doby,“ tvrdí novinář a držitel Pulitzerovy ceny David Abel
Pro deník Boston Globe píšete především o otázkách životního prostředí, ale ve svém životopise máte širší záběr témat. Válka na Balkáně, terorismus, Pulitzerova cena za reportáž o bombovém útoku na bostonský maraton v roce 2014… Jaká byla cesta přes tato témata k těm environmentálním?
Během své novinářské praxe jsem se zabýval mnoha tématy. Svou novinářskou kariéru jsem začal v Latinské Americe. Poté mi byla nabídnuta práce na plný úvazek v Boston Globe. Zabýval jsem se otázkami národní bezpečnosti, globálními konflikty, jako byla válka na Balkáně. Pak jsem dostal nabídku pracovat přímo tady v Bostonu. V té době jsem začal více psát o klimatických změnách a ekologických tématech. Pak naše předchozí reportérka pro životní prostředí odjela na dovolenou a já ji vystřídal. Když se vrátila, odjel jsem na dovolenou místo ní já. A tehdy došlo k útoku na bostonský maraton, o kterém jsem začal psát. Tak jsem se vlastně dostal k natáčení filmů. Když jsem byl na dovolené, dostal jsem stipendium na Harvardu, kde můžete studovat v podstatě cokoli, co chcete. Rozhodl jsem se věnovat filmové tvorbě a způsobům, jak sdělovat příběhy prostřednictvím vizuálního média. Zkrátka a dobře, po naší práci na bombardování, kdy jsme v podstatě donesli kameru až do cíle, jsem se vrátil k psaní o životním prostředí. A pak jsem o tom začal točit filmy, protože spousta těchto témat se objevovala už v článcích, které jsem publikoval pro noviny. Takže jsem v podstatě převzal environmentální zpravodajství v Boston Globe, protože životní prostředí a klimatická změna se v novinách dostávají do popředí a jsou pravděpodobně nejdůležitějším tématem naší doby.
Zajímalo by mě, co vás vedlo k tomu, abyste se stal novinářem?
Sešla se celá řada věcí. Ve skutečnosti mě ale v mnohém ovlivnil Milan Kundera. V knize Nesmrtelnost byla kapitola nazvaná Jedenáctý dodatek. A byla celá o ústřední roli, kterou novináři hrají v demokratických zemích, a o myšlence, že máme jedinečnou moc klást otázky a očekávat, že budou zodpovězeny. A požadovat, aby byly zodpovězeny. V demokratických zemích je povinností, aby veřejní činitelé odpovídali na vaše otázky. Představovalo to pro mě jakýsi zvláštní způsob, jak se moci zeptat lidí na cokoli, na co se jich chci zeptat, aniž by to vypadalo divně. Když jsem se po vysoké škole přestěhoval do San Franciska, začal jsem pracovat jako dobrovolník pro místní noviny a studovat postgraduál na žurnalistice. Cítil jsem, že žurnalistika je způsob, jak dát hlas těm, kteří ho nemají. Že je to pro mě opravdu životně důležitá činnost. Že je třeba osvětlovat a odhalovat problémy a nedostatky v naší společnosti. Způsob, jak přimět vládu k odpovědnosti způsobem, který dokáže jen velmi málo institucí.
Od té doby, co jste začal také natáčet filmy, považujete se spíše za novináře nebo filmaře?
Mám pocit, že dělám obojí. A vlastně ty profese ani neodděluji. Myslím si, že film je forma žurnalistiky, jen je to jiné médium. Pro mě osobně je důležité, že procvičují různé části mého mozku. Některé příběhy jsou vhodnější pro psané médium a některé pro vizuální médium.
Ano, dokumentární film a žurnalistika jsou si velmi podobné. Ale zajímají mě jejich odlišné rysy. V čem se liší váš přístup k reportáži a dokumentárnímu filmu?
Když točíte film, musí v něm být něco vizuálně přitažlivého. Něco, co je obrazově působivé a zároveň je pro diváka atraktivní sledovat, jak se to vyvíjí v čase. To se přenáší i na psaní příběhů. Chcete zachytit věci jako kroniku, která má nějaký vývoj. Ale dělat to vizuálním způsobem je prostě niternější a působivější. A myslím, že se to lidí dotýká způsobem, který v tištěné podobě nelze vždy účinně realizovat. Takže hledám příběhy, u kterých se mi zdá, že je důležitý právě ten vizuální způsob vyprávění. Tehdy vím, že chci natočit film. Moje reportáže pro noviny jsou nástrojem, jak velmi rychle popohnat k odpovědnosti úředníky a instituce, o kterých píšu. Například o tématu severoatlantických velryb jsem napsal mnoho a mnoho článků, ale přesto jsem cítil, že potřebuji natočit tento film (V pasti – pozn. red.), abych to všechno spojil dohromady.
Takže je pro vás docela běžné natočit film podle článku?
Spíše ze série článků. Není to vždy jen jeden článek. Je to vyústění dlouhodobé věci.
Jak jste se dostal k tématu velryb černých, který jste nakonec zpracoval do celovečerního filmu?
Je to naléhavý problém, o kterém píšu do novin už delší dobu. Ale teprve v posledních třech až pěti letech se ukázal jako skutečně zásadní, protože docházelo k trvalému poklesu populace, který vedl k náhlému kolapsu. A pravděpodobně v tomto kolapsu sehrála významnou roli změna klimatu. Primární zdroj potravy pro velryby v Mainském zálivu, kde tráví velkou část svého času, se zejména v létě snížil asi o 90 %. A v důsledku toho se velryby vydaly do kanadských vod, kde nikdy nebyly pozorovány ve větším počtu a kde neexistují žádná pravidla na jejich ochranu. To vedlo v roce 2017 k úhynu sedmnácti velryb černých. A v roce 2019 pak v kanadských vodách uhynulo dalších deset velryb. Abych to zkrátil, ten problém se prostě roztočil do spirály a zejména jedna studie mi opravdu otevřela oči a přiměla mě přemýšlet o tom, že zde existuje opravdu velký problém, o kterém je třeba informovat. V roce 2019 vydala Organizace spojených národů zprávu, která odhaduje, že do konce tohoto století v důsledku oteplování planety pravděpodobně vyhyne až milion živočišných druhů. Já jsem o tom napsal článek na titulní stranu novin a začal jsem přemýšlet – jak je vůbec možné formulovat rozsah tohoto problému, tak masivní ztrátu biologické rozmanitosti? A napadlo mě, že když vyprávíte příběh jednoho druhu, jednoho ikonického druhu, jako je velryba černá, možná lidem tímto způsobem vysvětlíte, že tohle je pouhý začátek.
Už je to nějaký čas, co jste vytvořili V pasti. Došlo mezitím k nějakému pokroku v této problematice?
Film je kronikou úsilí o nalezení způsobu, jak snížit riziko úmrtí a vážných zranění velryb. A v průběhu dvou let a déle poté, co federální vláda vyhlásila přijetí těchto opatření za naléhavé, Trumpova administrativa tato navrhovaná pravidla odkládala a odkládala. Až jsem se nakonec letos v srpnu, když jsem byl na dovolené v Maine, dozvěděl, že federální vláda tato nová pravidla konečně oznámila. Napsal jsem článek do novin, ve kterém jsem vysvětlil, jaká nová pravidla jsou a co znamenají. Byli lidé, kteří si mysleli, že nezacházejí dost daleko, a byli lidé, kteří si mysleli, že zacházejí příliš daleko. A právě ti lidé, kteří si mysleli, že zacházejí příliš daleko, tedy průmysl, přiměli federálního soudce v Maine, aby zablokoval vstup pravidel v platnost. Zatímco jiné skupiny žalovaly federální vládu a požadovaly, aby udělala více. Takže je tu spousta právních kroků. A jak jsem již zmínil, je to příběh, který se do značné míry stále vyvíjí.
A co váš další projekt? Co právě teď chystáte?
Pracuji na projektu, který tak trochu spojuje můj zájem o velryby a humry. Ale je to zase jiný typ příběhu. Jde o příběh o lovci humrů, kterého spolkla velryba černá. Ale není to jen příběh o tom, co se mu stalo, ale o tom, co se stane člověku, který utrpí něco tak biblického a zdrcujícího, něco tak děsivého, co si každý člověk dokáže jen stěží představit. A co se stane, když to odezní. Když se člověk snaží vrátit k tomu, co dělal dřív. A co je třeba udělat, abyste se vrátili do vody poté, co jste zažili jednu z nejděsivějších věcí, jaká může lidskou bytost potkat. Takže je to nakonec příběh o jednom šíleném okamžiku a o tom, co přišlo po něm.
