Prague Science Film Fest se nezadržitelně blíží. Pokud se chcete ještě před jeho startem dozvědět bližší informace (nejen) o jeho dramaturgické koncepci, máme tu pro vás rozhovor s hlavním dramaturgem festivalu Zdeňkem Rychterou. Popisuje v něm způsob stavby programu, ideové podhoubí festivalu, ale dostane se i k obecnějšímu zamyšlení nad rolí filmových festivalů v post-covidové době.
„Ideovým východiskem je ekologie a snaha o kontextualizaci výzkumů,“ popisuje záměr Prague Science Film Festu hlavní dramaturg Zdeněk Rychtera
Jak bys ve zkratce popsal základní dramaturgický záměr Prague Science Film Festivalu? Lišil se dramaturgický proces výběru filmů pro PSFF v něčem od výběru pro AFO? A dalo by se v rámci 17 vybraných soutěžních filmů najít nějaké jejich zastřešující téma užší než „věda“?
Vzhledem k tomu, že je festival nerozlučně spojen s Českou zemědělskou univerzitou, dramaturgicky se soustředíme zejména na přírodovědné dokumenty. Nejde však o pouhý průřez na základě přihlášených filmů. Ideovým východiskem filmového i doprovodného programu v tomto ročníku je ekologie a snaha o holistické vykreslení a kontextualizaci jednotlivých výzkumů. Například v dokumentárním podžánru wildlife filmů registrujeme posun k větší citlivosti k tématům klimatické změny, vymírání druhů a zániku celých ekosystémů. Ve snímcích, kde jsme byli zvyklí na téměř nezúčastněný hlas vypravěče, nyní vnímáme tóny apelu. Filmy už nechtějí pouze fascinovat barevnými kombinacemi ptačího peří či jejich tanci při námluvách. Naopak často podprahově využívají tyto líbivé prvky jako argumenty pro záchranu přírodní diverzity.
Soutěžní výběr je sestaven tak, aby byly zastoupeny různé perspektivy a měřítka. Od úrovně výzkumů jednotlivých druhů (Gorily v obležení, Slyšet sýčka) přes přemýšlení nad ekosystémovými a geografickými celky (Na tenkém ledě, Americká Arktida – Ohrožené útočiště) až po hledisko budoucnosti zaplavené odpadem (Za přílivu mořem pokladů). Výhodou takového zastřešujícího a soustředného vymezení je, že filmový program je pak soudržný pro diváky, kteří chtějí navštívit více projekcí.
Od AFO, které oplývá bohatým nesoutěžním filmovým programem, se liší program PSFF hlavně tím, že staví dramaturgické oblouky téměř výhradně na soutěžních filmech. Koncentruje se na rozvinutí a podtržení aspektů filmových výpovědí skrze bohaté množství těsně souvisejících přednášek a debat.
Na jaké další filmy mimo soutěž se mohou diváci těšit? Tj. jaké filmy (a na základě čeho) bylo vybrány do projekcí v centru?
Mimo mezinárodní soutěž PSFF diváci festivalu jistě ocení ty nejlepší populárně-vědecké počiny z posledních dvou let, které bylo možné zhlédnout v podstatě pouze v rámci online programu 56. ročníku partnerského festivalu Academia Film Olomouc. V Pražských kinech Edison Filmhub a Přítomnost uvedeme například celovečerní debut Emmanuela Cappellina Když to víme, který vznikal více než sedm let a s odstupem mapuje rozsáhlou periodu boje proti klimatické krizi. Vizuálně uhrančivý film Poslední artefakt režisérky Jamie Jacobsen se potom zabývá rozsáhlými změnami v definicích veličin metrického systému. Protože jde o partnerské festivaly, je důležité zmínit i partnerskou cenu. Ze snímků z 56. ročníku AFO a nadcházejícího ročníku PSFF bude vybrán jeden, který bude ověnčen společnou Velkou cenou za oba tyto festivaly v hodnotě $10 000.
V neposlední řadě se budeme věnovat i interaktivnímu umění a tento ročník PSFF s velkou pokorou uvítá videoherní projekt Tajemství půdy britského vizuálního umělce Henryho Drivera. Driver se ve své interaktivní eseji nechal inspirovat snahou blízkých členů své rodiny o to, aby jejich zemědělská činnost byla uhlíkově negativní. Představuje tak vizuálně působivý pohled na svět pod našima nohama, který vybízí k přemýšlení, jak ho chránit a pečovat o něj.
Dá se podle tebe definovat cílová skupina festivalu? Potenciálních diváků v Praze je o poznání víc než v Olomouci, zároveň je zde ale také větší konkurence, na koho tedy primárně cílíte?
Divácká cílová skupina se bude lišit hlavně na základě lokace venue/místa konání. Hlavním místem festivalu je kampus ČZU na pražském Suchdole. Tam předpokládáme zejména účast studentů a lektorů z univerzity a těšíme se na fundované debaty v rámci oborů na ČZU zastoupených. V kinech v centru Prahy potom cílíme na širokou veřejnost, jak je a mělo by být u popularizace zvykem. Vybrat si mohou jak rodiny s dětmi (V přestrojení: Mimikry přírody), tak i diváci, kteří mají zájem o intelektuální výzvu (Jak vyřešit budoucnost, Autonomní artefakty). Snažíme se o maximální přístupnost v rámci mezinárodního spektra obyvatel metropole a filmy budou mít ve většině případů české i anglické titulky.
Jakým způsobem se vybírala promítací místa festivalu (Edison, Přítomnost, Suchdol)? A budou filmy k vidění nějakým způsobem také online?
Soutěžní filmy budou k vidění online pouze v případě, pokud by nastala opatření spojená s pandemickou situací. Co se týče výběru míst, jedná se o nová, perspektivní a osobitá kina v centru Prahy se špičkovou technologií a zázemím pro kvalitní provedení všech druhů programových bloků i s prostorem pro menší experimentaci. Prim zde ale hraje divácký zážitek.
Na závěr trochu obecnější otázka – budoucnost mnoha filmových festivalů je vzhledem k náročnému poslednímu pandemickému roku stále v nejistotě. Divácké návyky se změnily s rostoucí mocí streamu a klesající návštěvností kin. Myslíš si, že filmové festivaly a přehlídky coby platformy pro předvádění exkluzivních titulů přežijí? V čem by mohla být i v budoucnosti jejich síla, díky které své diváky neztratí?
Festival není jen přehlídkou filmů, tu si již každý může uspořádat v obývacím pokoji. Těžiště a exkluzivita festivalových událostí se přesunuje směrem k rozvíjení témat, která audiovizuální díla nastolují skrze debaty, přednášky, doprovodný program. Filmová díla odvádí skvělou práci v prezentaci i argumentaci, měla by být komplexní a výmluvná, ale nevejde se do nich vše a jsou pouze striktně frontální. Lidé se však nejlépe učí skrze interakci. Tato role filmových festivalů je tedy nezastupitelná streamovacími platformami. Zároveň nejde pouze o exkluzivitu titulů, protože audiovizuální obsah nyní najdeme na každém kroku a všechen je nějakým způsobem unikátní. S tím se poutá i menší úbytek na autoritě s filmem spojených institucí a veřejných událostí. V situaci, kdy je každý dramaturgem a kurátorem jím sledovaného obsahu, jde spíše o důvěru v expertízu festivalových tvůrců, kteří se té dané látce věnují dlouhodobě, s radostí a pokorou ji tlumočí a snaží se o přesahy a pronikání pod povrch. Když to myslím vážně například s opravou kotle, volám topenáři. Když to myslím vážně se svým nadšením pro film (či vědu), třeba se v mém městě koná alespoň jednou za rok nějaký festival, který mé nadšení podpoří.
