V dokumentu Divokou Patagonií, který sleduje vědeckou expedici na ostrově Madre de Dios, vystupuje velké množství vědců z nejrůznějších oborů. Jednou z nejmladších účastnic, která se expedice účastnila, je paleoklimatoložka a speleoložka Charlotte Honiat. Právě s ní vám přinášíme exkluzivní rozhovor, ve kterém se podělí například o to, jaké koníčky ji přivedly k vědě, jak členové expedice trávili volný čas během deštivých dnů nebo jaké jsou její další profesní plány.
„Fascinace vědou u mě nejprve pramenila z prosté zvědavosti,“ říká paleoklimatoložka Charlotte Honiat
Když jste poprvé viděla finální verzi dokumentu Divokou Patagonií, co jste na snímek říkala? Je něco, co se vám na filmu obzvlášť líbí, nebo naopak něco, co mělo být zobrazeno jinak?
Nejvíce se mi na filmu líbilo, že jsem díky němu prožila expedici podruhé. A také jsem zjistila, co zažili jiní lidé. Každý den jsme byli rozděleni do jiného týmu a bylo hezké zjistit, co dělali ostatní, zejména vidět objev „jackpotové“ jeskyně během druhého měsíce expedice (já jsem byla přítomna jen první měsíc). Z estetického hlediska se mi líbilo veškeré letecké snímání, které opravdu vyzdvihuje výraz „ostrov mramorových ledovců“. Na druhou stranu jsem byla trochu zklamána z některých vědeckých částí, které byly podle mého názoru někdy až příliš zjednodušené.
Jak jste se stala součástí expedice? Přijala jste tuto příležitost okamžitě, nebo jste měla pochybnosti, zda se zúčastnit?
Připojit se k expedici byl můj sen. Proto jsem Richardu Maireovi a Stéphanu Jailletovi (dvěma vědeckým vedoucím expedice UP2019) poslala motivační dopis a nápad na vědecký projekt a jejich odpověď byla okamžitě kladná.
Dokument vás coby vědkyni definuje jako paleoklimatoložku a speleoložku. Můžete našim divákům tyto obory přiblížit?
Paleoklimatologie je jedním z mnoha oborů geologie. Paleoklimatolog je člověk, který studuje dávné podnebí předtím, než byly široce dostupné přístrojové záznamy. K tomu je třeba analyzovat přírodní archivy (např. ledová jádra, letokruhy stromů…) a mezi nimi speleotémy (krápníky, pozn. autora), které jsou mou specializací.
Speleolog je člověk, který hledá, lokalizuje, zkoumá, studuje, mapuje nebo navštěvuje jeskyně. Je to činnost mnohostranná: vědecká, sportovní, technická i kontemplativní. Takže téměř každý člen našeho týmu je také speleolog.
Členem výpravy byl také váš otec. Byl to on, kdo ve vás vzbudil fascinaci vědou, nebo jste ji objevila sama?
S jeskyňářstvím jsem začala díky tátovi (poprvé jsem byla v jeskyni, když mi byl pouhý rok a půl). Fascinace vědou nejprve pramenila z prosté zvědavosti, kdy mě zajímalo, proč má ta skála tuhle barvu nebo tenhle tvar. Samozřejmě chození do jeskyní a do hor v mladém věku tuto zvědavost vyvolalo. Většinou jsem na své otázky nenacházela odpověď a stále se ptala dospělých kolem sebe. Pak jsem na střední škole objevila geologii a bylo to jako láska na první pohled. Vlastně jsem ani nepotřebovala studovat, protože to bylo tak zajímavé a přišlo to samo.
Snímek Divokou Patagonií ukazuje především práci v terénu na ostrově Madre de Dios, ale jen zřídkakdy se setkáváme s neformálnějšími momenty. Měli jste nějaký volný čas? A pokud ano, jak jste jej trávili?
Ano, samozřejmě, jsou dny, kdy je počasí tak špatné, že jsme nemohli jít ven. V takový den jsme opravovali vybavení, nebo chatu. Vařili, trochu odpočívali, četli, zpracovávali již nasbíraná vědecká data, mapové podklady, třídili fotografie. Také jsem si zapisovala do sešitu, co jsem každý den dělala.
Jak dlouho jste tam vlastně strávila? Stačilo vám to k získání potřebných údajů?
Odjela jsem celkem na jeden měsíc, ale s ohledem na čas strávený na cestách jsem na ostrově nakonec byla tři týdny. Mohla jsem získat zajímavé údaje, ale měla jsem trochu málo času.
Pro mě je hlavním tématem dokumentu vyzdvižení významu interdisciplinarity ve vědě. Co tato myšlenka znamená pro vás osobně? Proč je podle vás tak důležitá?
Nemohu s vámi než souhlasit. Dnes se na vědu stále více specializujeme a někdy je dobré vystoupit z našeho oboru a podívat se na něj z jiné perspektivy. Od ostatních vědců na expedici jsem se toho hodně naučila, neustále jsme si vyměňovali názory a nadšení. Kladli mi otázky, které jsem si o svém oboru nikdy nepoložila, a to podporovalo nové myšlenky pro můj budoucí výzkum. A naopak. Tento typ výměny zkušeností vás nutí růst jako člověka i vědce a je opravdu přínosem pro celý tým.
Který vědní obor je vám nejbližší, kromě toho vašeho? Nebo jinak řečeno – kdybyste na to měla čas, co byste chtěla studovat navíc?
Velmi ráda se učím o rostlinách a vegetaci, takže botanika by byla jedna z nich, a o lidském těle, takže medicína nebo fyziologie. Fascinuje mě, jak se naše tělo dokáže přizpůsobit určité situaci nebo prostředí.
Co právě teď děláte ve svém vlastním výzkumu? Plánujete se zúčastnit další velké expedice, jako byla ta na Madre de Dios?
Snažím se dokončit doktorát na univerzitě v Innsbrucku, který se zabývá speleotémy z Alp. Zároveň pomalu pracuji na vzorcích z Patagonie, abych měla dostatek předběžných údajů k napsání návrhu a k postdoktorátu na toto téma. Takže příští velká expedice bude nejspíš opět v Patagonii. Už se na ni moc těším!
Nenechte si ujít projekci velkolepého dokumentu Divokou Patagonií, na kterou se můžete těšit v pondělí 18. října od 17:00 v kině Přítomnost. Sympatická francouzská vědkyně pak bude mít i samostatný programový blok v podobě přednášky v kampusu České zemědělské univerzity na Suchdole. Pište si úterý 19. října v 19:00!
Autor: Tomáš Poštulka
