#Nakohosetesit
Hosté
Na festivalu můžete potkat vzácné hosty z řad filmařů, filmařek, vědců a vědkyň ze zahraničí i z českých univerzit.
Kevin Schreck
oceňovaný
dokumentarista
Kevin Schreck
Ve 23 letech měl Kevin svůj první velký projekt, "Persistence of Vision" (2012), který měl premiéru a od té doby byl promítán na více než 100 mezinárodních filmových festivalech a institucích s téměř univerzálním uznáním. Jeho následující filmy zahrnují "Tangent Realms: The Worlds of C.M. Kösemen" (2018), "The Duck of New York" (2023) a "Antarctic Voyage" (2024). Kevin aktuálně pracuje na "Enongo," hybridním dokumentárním animovaném filmu o mladé rapperce a vědkyni. Jako pedagog vedl Kevin mistrovské kurzy filmu a hostující přednášky na významných univerzitách v Austrálii, Dánsku a po celé Spojených státech.
Clément Champiat
režisér filmu
Da Vinciho sen: Tajemství letu
Clément Champiat
Po kariéře jako environmentální inženýr začal pracovat jako novinář v investigativních novinách. Poté se začal věnovat psaní a režii vědeckých nebo investigativních dokumentárních filmů pro televizi. Jeho práce se zaměřuje na evoluci života a vztahy mezi lidmi a jejich prostředím.
Robyn Metcalfe
výkonná producentka
a zakladatelka The Lunar Society
Robyn Metcalfe
Založila projekty v oblasti publikování a zemědělské ochrany. Knihy zahrnují The Wizard War, Meat, Market, and the City, Food Routes a Humans in Our Food. Mezi publikace patří Food+City a dokumentární filmy zahrnují The Long Coast, Arc of Oblivion a Shelf Life. Získala bakalářský titul na The University of Michigan a magisterský a doktorský titul na Boston University. Byla profesorkou na The University of Texas at Austin.
Je producentkou filmu Dozrávání.
Iveta Klojdová
docentka na FAPPZ,
ČZU
Iveta Klojdová
Docentka na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
Na pozici seniorského vědeckého pracovníka se podílí na řešení mezinárodního
projektu Horizon 2020 - DRIFT-FOOD, ERA Chair. Ve své vědecko-výzkumné
činnosti se mimo mlékárenské technologie zabývá především vývojem,
charakterizací a aplikací koloidních systémů s využitím jako součást funkčních
potravin, nosiče bioaktivních látek pro podpůrnou léčbu zánětlivých onemocnění
apod. Rovněž se věnuje valorizaci vedlejších produktů potravinářské výroby a
odpadu a je autorkou či spoluautorkou řady odborných článků.
Gautier Dubois
scénárista filmu
Ztracený prales Ivohiboro
Gautier Dubois
Jmenuji se Gautier Dubois, je mi 35 let a od roku 2011 pracuji v dokumentární produkci. Mým hlavním úkolem je hledat a vymýšlet příběhy pro vytváření dokumentárních filmů o přírodě, vědě a historii, stejně jako dokumentárních seriálů. V posledních 10 letech jsem se podílel na psaní a scénáři přibližně 50 dokumentů pro významné televizní kanály ve Francii, Evropě a Severní Americe, jako jsou France 2, France 5, ARTE, PBS nebo National Geographic. Někdy také režíruji dokumenty, ale většina mé práce je věnována psaní a převzetí redakční části natáčení. To, co mám nejraději, je cestovat po světě, abych tvaroval a formoval příběhy, které budu vyprávět divákům.
Je jasné, že je to práce, o které jsem snil jako dítě, když jsem sledoval dokumenty National Geographic v televizi místo toho, abych dělal domácí úkoly. Dnes jsem velmi rád, že mě moje práce zavedla do úžasných míst po celém světě, jako je Madagaskar, Velké pláně Severní Ameriky, Indie, Britská Kolumbie, Omán, Skandinávie, Amazonie, Etiopie, Mongolsko a mnohá další místa. Být v divočině nebo na historických místech je neuvěřitelný pocit, ale být zodpovědný za vyprávění a přerozování krásného příběhu je pro mě ještě silnější.
Laurent Portes
režisér filmu
Ztracený prales Ivohiboro
Laurent Portes
Laurent Portes se narodil v roce 1965 na pařížském předměstí Vincennes a od roku 1995 natáčí reportáže a dokumenty. Pro France Télévisions a většinu dalších francouzských stanic natočil více než 70 filmů na tak různorodá témata, jako je geopolitika („Kosovo, 7000 7000 French at war“, 1999), kriminologie („Confessions and denials“, 2005), scénické umění („The monks and the horseman“, 2003), dobývání vesmíru („Last days of Yuri Gagarin“, 2007) nebo etnologie („Christians of the Himalaya“, 2007). Jako milovník historie natočil také řadu historických dokumentů, mimo jiné osmidílný seriál „The day when...“, který vysílala stanice France 5. Je také autorem několika politických filmů („Wedding for all, the great divorce“, 2016) a série portrétů francouzských prezidentů (Nicolas Sarkozy, 2013; François Hollande, 2014; Jacques Chirac, 2015). Od roku 2019 se věnuje především tvorbě vědeckých filmů pro stanici France 5 a režíruje kolekci historických filmů pro Planète+ („Legendary battles“).
Radek Plíhal
režisér filmu
Voda ztracená a navrácená
Radek Plíhal
Celoživotní zájem o přírodu, fotografii a dokumentární film vyústil v téměř tři roky trvající práci na filmu Voda ztracená a vrácená vyprávějící příběh návratu vody do krajiny Národním parku Šumava. Fascinován francouzskými dokumentaristy se nesnaží ve filmu zahltit diváka vodopádem informací a čísel, ale pomocí emotivní kombinace hudby a obrazu upoutat jeho pozornost a dát mu možnost zamyslet se a film prožít.
Michal Knapp
vedoucí Týmu ekologie hmyzu na katedře Ekologie, ČZU
Michal Knapp
Mezi prioritní oblasti, kterým se Tým ekologie hmyzu věnuje, patří ochrana členovců v oblastech nejsilněji zasažených lidskými aktivitami, jako je zemědělská krajina, městské prostředí či postindustriální lokality. Vedle bádání se snažíme i prakticky pomáhat, staráme se o vybrané lokality, popularizujeme téma ochrany členovců, zapojujeme veřejnost prostřednictvím občanské vědy a aktivisticky se snažíme radit politikům, co by bylo správné udělat.
www.facebook.com/tymekologiehmyzu
www.fzp.czu.cz/ekologiehmyzu
www.facebook.com/tymekologiehmyzu
www.fzp.czu.cz/ekologiehmyzu
Filip Harabiš
ekolog se zaměřením
na hmyz, ČZU
Filip Harabiš
Absolvent Ostravské univerzity se již 22 let věnuje fascinujícímu a do jisté míry také mýtickému řádu hmyzu - vážky (Odonata). V rámci disertační práce obhájené v roce 2011 na Fakultě Životního prostředí, ČZU v Praze se věnoval tématu post-těžebních oblastí a jejich nebývale vysoké biodiverzitě sladkovodních organismů. Od roku 2011 působí jako odborný asistent na katedře ekologie FŽP ČZU v Praze, kde se stále věnuje studiu ekologie vážek, ale stále více své úsilí přesouvá k občanské vědě v rámci projektu Praha kvete. I když se jako člen profilového týmu ekologie hmyzu stále více věnuje opylovačům, vážky již zůstanou v jeho srdci.
Marek Špinka
etolog,
ČZU
Marek Špinka
Jsem etolog, tedy badatel snažící se vědeckým výzkumem porozumět chování živočichů včetně člověka.
Vystudoval jsem zoologii na Univerzitě Karlově. Zkoumal jsem především chování prasat a skotu, ale také potkanů, opic, ptáků a lidí. Zajímá mne především sociální chování: hra mláďat,mateřské chování, hlasová komunikace, skupinové chování, vztahy mezi jednotlivými zvířaty a chování spojené s emocemi. U hospodářských zvířat jsem se zabýval také metodami, jak zjišťovat kvalitu života, tak jak ji sama zvířata vnímají, a jak podmínky jejich života ve stájích zlepšovat. Vyučuji a vědecky pracuji na České zemědělské univerzitě v Praze, přednáším také srovnávací a evoluční psychologii na Karlově Univerzitě.
Aleš Vorel
ekolog zabývající se
výzkumem savců, ČZU
Aleš Vorel
Zabývá se ekologickým výzkumem savců, a to zejména těch nově expandujících.
Zpravidla jde o druhy, které se nově zabydlují ve středoevropské krajině, ovšem která je silně poznamenána lidským vlivem. Předmětem výzkumu jsou staronové otázky – jaký prostorový rámec mají či vyžadují tyto znovu se šířící druhy? Jaké složky krajiny využívají? Jaký je vztah mezi mezi zdroji, které člověk ve střední Evropě ponechal a nároky druhů, které rychle expandují? Jako dokonalé modely pro zmíněné otázky lze definovat dva druhy savců: bobra a vlka.
Běla Bonušová
doktorandka,
ČZU
Běla Bonušová
Ve svém výzkumu se zaměřuji na půdní ekosystém v rámci agrolesnictví a dalších udržitelných způsobů hospodaření. Kromě akademického působení se také věnuji praktickému farmaření a účastním se polních dnů a dalších odborných akcí, kde se setkávám s novinkami v oblasti udržitelného zemědělství a poznatky aplikuji do své práce.
Lukáš Linhart
průvodce v Národním
parku Šumava
Lukáš Linhart
Pracuje na Správě Národního parku Šumava, kde se věnuje obnově mokřadů v týmu projektu LIFE for MIRES a komunikuje toto téma různými směry. Jako koordinátor dobrovolníků se podílí na revitalizačních opatřeních, se kterými také při terénních exkurzích seznamuje milovníky Šumavy, studenty, odborníky a média. Snaží se rozšiřovat myšlenku užitečnosti mokřadů pro krajinu i lidi za hranice národního parku.
Jakub Houška
předseda Českého spolku
pro agrolesnictví
Jakub Houška
Spoluzakladatel a nyní předseda Českého spolku pro agrolesnictví.
Je také národní delegát Evropské federace pro agrolesnictví (EURAF) a členem Board of trustees International Union for Agroforestry, která má sídlo na ČZU v Praze. Z pozice vedoucího Odboru ekologie krajiny Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., se zabývá řadou výzkumných témat, zejména aplikacemi DPZ v krajinné ekologii, ekologií agrosystémů, agrolesnickými systémy, se zřetelem na půdní prostředí a v poslední době i politikou krajiny a krajinným plánováním. Je řešitelem řady národních a mezinárodních projektů a iniciátorem poradenských služeb v agrolesnictví pro zájemce z řad farmářů.
Florencia Baudino
bioložka se
zaměřením na hmyz
Florencia Baudino
Argentinská bioložka se zaměřením na ekologii suchozemského hmyzu, vědecká pracovnice Fakulty životního prostředí ČZU.
Její práce a zájmy zahrnují několik témat, jako je makroekologie, ochrana přírody, biologické invaze, interakce druhů a občanská věda. Věnovala se výzkumu toho, jak vulkanismus formuje společenstva brouků v argentinských horách mírného pásu. V poslední době studuje vliv invazních druhů na původní ekosystémy. Je také součástí projektů občanské vědy zaměřených na studium rozšíření berušek v Argentině a v současné době spolupracuje se skupinou ekologie hmyzu na FŽP.
Nicolas Cecchetto
biolog se specializací
na ekofyziologii
Nicolas Cecchetto
Argentinský biolog se specializací na ekofyziologii, výzkumný pracovník na Fakulta životního prostředí ČZU.
Svůj výzkum začal s ještěrkami, u kterých zkoumal jejich strategie přežití v drsných zimách Patagonie. Poté se zaměřil na čmeláky a zkoumal tepelnou plasticitu na úrovni kolonií. V současné době se jeho výzkum zaměřuje na berušky a testuje jejich predační schopnosti v podmínkách vln horka. S velkým zájmem o to, jak se různé druhy orientují ve svém prostředí, se snaží zlepšit naše chápání ekologických interakcí a informovat širší ochranářské úsilí.